vpustiti dok. (3. mn. -í, rozk. -pusť, trp. -štěn) 1. řidč. (co kam) (do něj. prostoru) pustit 1, spustit 1: v. peníz do dlaně; v. kotvu do moře 2. (koho, co kam) způsobit n. umožnit, povolit, aby někdo někam vstoupil, vjel ap.; pustit 4: v. návštěvníky do sálu; v. vlak do stanice; zákaz vpuštění vozidel 3. (co) způsobit n. umožnit vniknutí (tekutiny, plynu ap.) dovnitř; pustit 5: v. plyn do komory; v. do místnosti čerstvý vzduch 4. poněk. zast. kniž. ve spoj. v. kořeny (do čeho) zapustit: jen aby mělo (semeno) do čeho v. kořínky (Hol.); přen. víra hluboké kořeny vpustila v mysl lidu (Svět.); — †vpustiti se dok. (do čeho; več) pustit se 5, dát se 1: do boje se v. (Štěp.); nebylo radno se s námi v. v kolo (Hál.); — ned. vpouštěti, v. se