vrážeti ned. (3. mn. -ejí) k vraziti: v. skoby do zdi, kůly do země zarážet; v. někomu nůž do zad, přen. napadat ho, zákeřně zrazovat ap.; do hlavy jako když hřebíky vráží (Rais) hlava silně bolí; přen. expr. každý do mne oči vrážel (Něm.) zkoumavě, upřeně na mne hleděl; – řidč. (meče) do pošev vráželi (Mácha) zastrkovali, zasouvali; expr. vráží do sebe jeden kalíšek za druhým; nechtěl už do domku v. víc peněz; (obchodník) své zboží do mne vrážel (Staš.) nutil mi je; – zř. jezdci vráželi na hlavy helmice (Jir.) naráželi, nastrkovali; stínal jsi nás, na kůly vrážel (Heyd.); zř. razidla byla zhotovována vrážením jednotlivých punců; – dým (už) vrážel do síně vnikal; řidč. krev vrážela do spánků (Mrš.); – opilec vrážel do lidí; (ptáče) vráželo do větví (Heyd.) naráželo; – zř. v. na odpor (Vlč.); – zast. zuřivě na Lubomíra vráží (Klicp.); (vojsko) do těch končin vráželo (Světozor); – ob. expr. vráželi (mu) peníze (Jir.) vnucovali, dávali; — vrážeti se ned. řidč. k vraziti se: střepy rozbitého skla vrážely se jí do rukou (Staš.), – expr. krev se mu (zlostí) vrážela do tváří hrnula se; alkohol už se mu vráží do hlavy ○ předp. na- se