vrána, -y ž. (7. j. vránou, mn. 2. vran, 3. vránám, vranám, 6. vránách, vranách, 7. vránami, vranami) 1. šedočerný n. černý pták se silným zobákem: hejno černých vran na zasněženém poli; krákání vran; bílá v., přen. řídký zjev; přiletěla k nim v., v. jim zaklepala na okno narodilo se jim dítě, v. jim přinesla holčičku; v. k vráně sedá, rovný rovného si hledá (přísloví) lidé stejného založení se vzájemně vyhledávají a sdružují; v. vráně oči nevyklove (přísloví) lidé stejně špatného založení si navzájem neublíží; zool. v. obecná Corvus corone 2. poněk. zast. nadávka: ty jsi v., holka (Herrm.); nic ti (žebrákovi) nedám, stará vráno (Staš.)