vrátiti dok. (3. mn. -í, rozk. vrať, trp. -cen) 1. (koho, *co) poslat obráceným směrem, poslat zpět: při vstupu do budovy ho vrátili (zpět); dospělé vpustili dovnitř, děti vrátili; zř. zpět jsem kroky svoje vrátil (Vrchl.) obrátil 2. (co, řidč. koho) odevzdat (zpět) na původní místo n. původnímu majiteli; navrátit 1: v. knihu do knihovny; v. vypůjčené peníze; v. žadateli doklady odevzdat; vrácení přeplatků daně; v. na bankovku drobné; v. návrh k přepracování; v. dar nepřijmout; herec vrátil úlohu odmítl; vraťte mi muže (K. Čap.) ve spoj. v. pozdrav (Podl.) odpovědět na pozdrav; v. ránu, urážku ap. oplatit v. slovo (snoubenci) zprostit ho závazku; zast. v. při (Jir.) přestat projednávat; sport. publ. v. míč do hry (po přerušení) 3. nář. zvrátit: jak co (jídlo) přijal, hned vrátil (Herb.) 4. (komu, čemu co) obnovit u někoho, něčeho něco; navrátit 2: lékař vrátil nemocnému zdraví; úspěch nám vrátí sebedůvěru; v. zemi mír, svobodu znovu dát; (básník) vrátil slovu jeho plný význam (Vrchl.); v. privileje (Wint.) 5. (koho, co čemu) uvést zpět v předešlý stav; navrátit 3: v. pracovníka původnímu povolání; v. budovu prvotnímu účelu; nevrátil ho životu ani ranhojič (Baar); — vrátiti se dok. 1. vykonat cestu zpět, přijít zpátky; navrátit se 1: v. se domů až pozdě večer; ještě se nevrátil z práce; vrať se s nákupem brzo; v. se pro deštník; v. se s nepořízenou nic nepořídit; v. se k ženě začít s ní znovu žít 2. (k čemu; do čeho) dostat se znovu do něj. stavu; (komu) znovu začít existovat u někoho, znovu se vyskytnout, obnovit se; navrátit se 2: v. se k starému způsobu života; do rodiny se vrátila pohoda zase v ní nastala; – vrátila se mu chuť k jídlu; vrátilo se jí vědomí 3. (k čemu) začít se něčím znovu zabývat: v. se k rozečtené knize, k nevyřešenému problému; vraťme se k původnímu návrhu; k premiéře se vrátíme podrobným referátem ○ předp. na-, na- se, od- (pood-), od- se (pood- se), po-, po- se, pod-, pře- (zpře-), pře- se, při-, roz-, vy-, z-, za-; — ned. vraceti, v. se