vr

přísl. poněk. zast. slang. jen ve spoj. to se vr to se ví, to je jasné: no, to se vr, že né! (Olb.)

vr

I, vrr ap. citosl. označuje zvuk, kt. vydává pes n. něj. vrčící předmět: vr haf!; kolečka stroje vrč…