vrata, vrat s. pomn. velké dveře (zprav. dvojkřídlé), kterými se uzavírá otvor pro vjíždění n. vcházení do budovy, do dvora ap.; řidč. tento otvor n. prostor: v. skladiště, továrny; v. stodoly; v. průjezdu; dubová, železná v. paláce; věž s padacími vraty (Durych); vjet s vozem otevřenými vraty do dvora; zavřít obě křídla vrat; stát mezi vraty, ve vratech; otevřít někomu v., přen. umožnit přístup; přen. expr. přirazit za něčím, někým v., vyhodit ho za v. s něčím, někým skončit, skoncovat, propustit ho; hledat, kde jsou v., přen. jak možno utéci; domažlická v. zemská (Vrba) cesta, vstup do země, zemská brána; v ust. přirovnání díra jako v. velká; ♦ smrt tluče na v. blíží se, ohlašuje se; zhrub. kouká jako tele na nová v. vyjeveně, hloupě; vod. stav. v. plavební komory uzávěr; → zdrob. vrátka, vrátečka v. t.