vratký (†vrátký) příd. (2. st. vratší) 1. takový, kt. nestojí pevně, kt. se snadno zvrátí; nepevný, kolísavý 1: v-á židle; v-á chůze vrávoravá, kymácivá; v. krok opilce potácivý; (žena) se vlekla vrátkým krokem (Klost.); v-é nožky dítěte; přecházení v-ou palubou (Ner.) kymácející se 2. snadno podléhající změně, postrádající stálost, pevnost; nepevný, nestálý, nejistý 1, měnivý 1, proměnlivý 1, kolísavý 2, labilní: v. nervový systém; v-é zdraví; v-á hodnota; v-á existence pochybná; není tak vratký ve své milosti (Jir.); v. důvod planý; mravně, názorově v.; mít v-ou půdu pod nohama, přen. necítit se bezpečný; stát na v-ém základě, přen. nespolehlivém; fyz. v-á poloha tělesa; v-á rovnováha; → přísl. vratce (†vrátce Hol.) (2. st. vratčeji): v. stojící sloup; v. jít; – v. odůvodněné tvrzení; *vratko (†vrátko Krásn.): je mi v. (Krásn.); → podst. vratkost (†vrátkost Til., Svob.), -i ž.: v. chůze, – v. štěstí