vrcholný příd. 1. k vrchol 2; (mírou, množstvím) největší, nejvyšší; nejdůležitější, nejvýznamnější: v-á výkonnost stroje špičková; v. výkon (pracovní, sportovní); v-á produkce (závodu); v-é štěstí (Ben.); v. účin (J. Čap.); v-é uznání; – v-á událost doby; v-á ukázka hereckého umění; v-é dílo uměleckého realismu; v-á fáze boje; fyz. v-é napětí maximální; amplituda napětí 2. (funkcí, pravomocí) nejvyšší: v. orgán, úřad; v-á instituce; v-á (politická, odborová, sportovní) organizace *3. k vrchol 1, nejhořejší, nejvyšší: v-á věž (Pekař); žerď (Čap.-Ch.); → přísl. k 1 vrcholně: v. výkonný pracovník; být v. odvážný velice; v. důležitý úkol; je to v. nepříjemné, že... svrchovaně