vrkati ned. 1. vydávat zvuk znějící jako vrkú, zř. (co) takovým zvukem zpívat: holub vrká; žalostné vrkání; – zř. jako když si ty písně divoký holub vrká (Rais) 2. expr. mluvit, chovat se něžně, roztouženě, zamilovaně; zř. (co) zpívat, říkat něžně, roztouženě, zamilovaně: (milenci) vzdychají a vrkají (Jir.); hrát si na zamilované — pořád v. (Staš.); – zř. zatím se na scéně vrká milostné dueto (Čap.); sedá s ní (muž s dívkou) i vrká sladké písničky (Tyl) ○ předp. za-; → nás. vrkávati ○ předp. po-; — dok. vrknouti