vrstva, -y ž. (2. mn. -tev) 1. množství něj. hmoty rozložené do plochy na něčem n. mezi něčím: silná v. tuku; v. sněhu; v. prachu na nábytku; v. nátěru, malby; uskladnit zeleninu do písku ve vrstvách; přen. vrstvy historie (Mach.); geol. prostorový útvar čočkovitého tvaru tvořený usazenou horninou: nadložní vrstvy; kamenouhelné, křídové, lavicovité vrstvy; ostravské vrstvy; stav. maltová v.; podkladová, krycí, izolační v.; geom. kulová, rovinná v. část koule, prostoru mezi dvěma rovnoběžnými rovinami; bot. korová v. (u lišejníků); výtrusorodá v. (u hub); mechová, křovitá v. lesní vegetace 2. skupina lidí mající shodné základní sociálně ekonomické podmínky (způsob a druh práce, příjem ap.): nižší, střední, vyšší vrstvy; vládnoucí v.; úřednické vrstvy; měšťanské vrstvy z konce 19. století; v. inteligence 3. jaz. stylová v. soubor jazykových prostředků téhož stylového zabarvení 4. též vrstev, -tve ž. zast. a nář. vodorovně uložené snopy, seno ap.; prostor ve stodole pro takovéto uložení: přehrabat vrstev (Jah.); – na vrstvě šlapali suché seno (Baar); zdrob. k 1, 4 vrstvička, -y ž.