vrtěti (zast. a nář. vrtiti Tyl, Herb. aj.) ned. (3. mn. -í, podst. -tění, -cení) 1. (čím) krouživě n. sem tam pohybovat; kroutit 3, otáčet 1: pes vrtí ocasem; v. holí v ruce; v. kvedlačkou; v. hlavou dávat posunkem hlavy zápornou odpověď; vrtí hlavou, že tam nepůjde; v. hlavou nad něčím (povážlivě, nedůvěřivě) divit se něčemu, projevovat pochybnost o něčem; zř. přen. vztek jím vrtěl (Čap.-Ch.) lomcoval; ♦ umí ocasem v. (Čel.) (o člověku) pochlebovat 2. obl. ve spoj. v. máslo stloukat: čerstvě vrcené máslo (Šmil.); — vrtěti se (zast. a nář. vrtiti se Tyl, Staš. aj.) ned. 1. (o živé bytosti též v. sebou) točit se 1, obracet se, kroutit se 1: ocásek se psovi vrtěl radostí; nevrť se pořád; v. se v tanci (J. Čap.) otáčet se; hlava se vrtí sem tam (Ner.) 2. expr. (kolem koho) obskakovat někoho, též se zištným úmyslem: vrtěl se kolem Janka s přemírou ochoty (Nor) 3. expr. tančit 1: vybral si tanečnici a začal se v. (Herb.) 4. (o živé bytosti též v. sebou) expr. (sem tam) neklidně se pohybovat, být neklidný: nepokojně se v. na židli; v. se v sedle; v. se (sebou) rozpaky, nedočkavostí ap. ○ předp. na-, po-, po- se, roz-, roz- se, s-, u-, vy-, za- (poza-), za- se (poza- se); → nás. vrtívati, vrtívati se ○ předp. po-, po- se