vrtati ned. (1. j. -ám) 1. (~; co) dělat otvor v něčem, zprav. otáčením špičatým nástrojem (vrtákem ap.): v. do dřeva, do kamene; v. nebozezem, vrtákem, šídlem; v. prkno; v. sudy navrtávat; v. skálu; červotoč vrtá v nábytku; řidč. přen. expr. v srdci počal v. červ závisti (Herrm.) hlodat; ve spoj. v. očima (co, kam) upřeně hledět na něco, někam: vrtá očima podlahu (Řez.); vrtám očima do dlažby (Herrm.); ♦ ob. pro krejcar by si dal koleno v. je velmi skoupý, lakomý 2. (co) vytvářet otáčením vrtákem ap.; vyvrtávat: v. otvor, díru; červotoč vrtá chodbičku; tech., horn. vrtání na jádro, jádrové vrtání; nárazové, příklepné vrtání; otočné, rychlorázové vrtání; vrtání s výplachem 3. (co) navrtávat, dobývat: v. vodu, minerální pramen; vrtání ropy 4. hovor. expr. ve spoj. v. někomu mozkem, v mozku, hlavou, v hlavě ap. tkvět v mysli, působit starosti, nedat pokoj: ta věc (příhoda, otázka) mu pořád vrtá hlavou, v hlavě musí o ní přemýšlet; vrtalo mu mozkem, proč nepřišli 5. ob. expr. (do koho, čeho) pichlavě, kriticky ap. něco, někoho napadat (ve význ. 2); šťourat 3, rýpat 4, rýt 5: do všeho vrtá, nic mu není vhod; vrtali do každé domácnosti (Mrš.); když začne takový učený pán do člověka v. (Stroup.); — vrtati se ned. 1. řidč. (kde) šroubovitě se pohybovat, postupovat: co se jich tu (chrobáků na cestě) s gustem vrtá (Kříž); ve spirálách vrtal se modravý kouř (A. Mrš.) 2. řidč. též vrtat (v čem) šťourat (se) 1: v. se v písku; v. se párátkem v zubech; expr. v. se v jídle jíst s nechutí, rýpat se, dloubat se 3. řidč. též vrtat expr. (v čem; kde) důkladně, soustavně, zprav. piplavě n. namáhavě se něčím zabývat (něco prohledávat, zkoumat, na něčem pracovat ap.); šťourat (se) 2: v. se ve strojku, v zámku; revizoři se vrtali v účtech; v. se na záhonku; pořád v něčem vrtala (Jes.) ○ předp. do-, na-, na- se, od-, po-, po- se, pro-, pro- se, pře-, před-, při-, roz-, u-, ve-, vy-, z-, za-; → nás. vrtávati ○ předp. v. vrtati kromě na- se, po-, po- se, dále pod-