vrtoch, -u m. (6. mn. -ších) (†vrtocha, -y ž., Klicp.) (zprav. mn.) 1. chvilkový nápad, projev okamžité nálady; rozmar 2: ženské v-y; v-y počasí; mít své v-y; chvilkové v-y kritiky (V. Mrš.) †2. nepříjemná domněnka, trýzeň, starost 1: nedělejte si v-ů (Něm.); dělalo mi to v-y, že jsem ani nespal (Hál.); → expr. zdrob. k 1 *vrtošek, -šku m. (Prav.); — †vrtoch, -a m. (6. mn. -ších) vrtošivý člověk: dělat v-a (Prav.)