vrtulník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) let. letadlo motoricky poháněné rotorem, způsobilé svisle startovat, přistávat a viset (ve význ. 2); helikoptéra: turbínový v.; dopravní, sanitní, zemědělský v.; → expr. zdrob. vrtulníček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)