vskutku přísl. 1. opravdu 1, doopravdy, skutečně, vážně: mít v. radost; byl v. rozčilen; nebezpečí v. hrozilo; bylo to v. překrásné; pravé, v. velké dílo básnické vpravdě 2. řidč. zast. ve skutečnosti, po pravdě: jináče mluvil, než v. jest (Wint.); panáček, který se víc býti domýšlí, než v. jest (Havl.)