vstávati ned. k vstáti: poraněný namáhavě vstává povstává; – v. od stolu; nerad v. od práce, od jídla; – muset časně v.; ráno se jí nechce v.; myslela na syna vstávajíc lehajíc neustále; – chromí vstávali (Jir.); – pěkná noc, jasná — v tu dobu vstávají mrtví ze hrobů (Erb.) oživují; přen. příroda vstává z mrtvých (Čech); – stébla trávy vstávala zvedala se; vlasy mu vstávaly hrůzou ježily se; přen. kniž. vstával duch odboje (Vanč.); podupané naděje vstávaly (Svob.); – kniž. v tu stranu, kde slunce vstává (Wint.) vychází; vstával mlhavý den (Baar) začínal, nastával; v západu vstávají mraky (Quis) vyvstávají; – řidč. kniž. celý život vstává přede mnou (Svob.) vynořuje se ve vzpomínkách; vyvstává; – poněk. zast. kniž. vstával otec proti synu (Třeb.) povstával; lid vstával k odporu (Vanč.) pozvedal se ○ předp. po-, při- si, připo-, vy-; → nás. vstávávati (Mach.) (o) bez předp.