vstříc přísl. 1. ve směru pohybu přímo k někomu, něčemu; naproti I 2, v ústrety: jít, kráčet, spěchat někomu v.; jít příkladem v. být vzorem; hledět v. někomu, něčemu; jet smrti v. (Zey.) na smrt; plout slunci v. (Vrchl.) směrem k slunci, blíže k slunci; přen. vyjít si na půl cesty v. učinit si oboustranné ústupky; ust. spoj. vyjít někomu v. vynasnažit se mu vyhovět, být nápomocen: prodavač vyšel zákazníkovi v.; v ničem jí nevyšel v. †2. postavit se, vkročit někomu v. nepřátelsky vystoupit, zakročit proti někomu: postavit se v. nepříteli (Pal.); usnesli se páni, že bakaláři rozhodně v. vkročí (Wint.) 3. řidč. kniž. v platnosti předložky s 3. p. označuje přímý směr n. zřetel k někomu, něčemu; směrem k někomu, něčemu: v. jinochovi ruku šine (Čech); – jít v. zkáze