vstřícný (*vstříčný A. Mrš.) příd. řidč. a odb. z protější strany, z opačného směru jdoucí; protilehlý 1: v. vítr (Kub.); – v. kopec (Konr.); dopr. v-é vozidlo protijedoucí; horn. v-á chodba; v-é ražení; ekon. v. plán (v letech 1948-52) kt. navrhovali pracující z vlastní iniciativy k zvýšení stanovených úkolů; bot. v-é listy rostoucí na lodyze v párech proti sobě (např. u šalvěje); v-é větve; → přísl. vstřícně: v. plánovat