vstrčiti dok. (3. mn. -í) 1. (co kam) vsunout 1, vložit 1, zastrčit, strčit 2: v. klíč do zámku, do kapsy; roury do sebe vstrčené; v. hlavu do dveří, za oponu, přen. nahlédnout, podívat se; v. do všeho nos i prsty, přen. ob. expr. (Herrm.) zaplést se; v. hlavu do písku, přen. nechtít o něčem (nepříjemném) vědět; přen. v. do něčeho peníze (Č. Jeř.) investovat; ♦ v. (čast. strčit) někoho do kapsy (Herrm.) 2. expr. (koho, 4. p., kam) násilím umístit; strčit 3: vstrčil ho do dřevníku (A. Mrš.): v.; (syny) do vojenských kabátů, přen. (Čech) odvést na vojnu 3. řidč. (do koho) nárazem, úderem pohnout někým, a tím ho vychýlit z rovnováhy; strčit 1: v. do někoho loktem vrazit; vstrčil do něho povzbudivě (M. Han.) 4. expr. (komu co) dát rychle, zprav. nepozorovaně: v. (někomu) nějaké drobné do ruky (Jir.) vtisknout; měl jste mu jich pár v. (Štech) uštědřit, vlepit 5. expr. (co na koho) jen ve spoj. v. (čast. strčit) na někoho psí hlavu říci o něm to nejhorší, udělat mu co možná nejhoršího 6. řidč. ob. expr. (co na koho, co) svést 8, strčit 6: vstrčíme to všechno na ni; — ned. vstrkati, vstrkávati, vstrkovati