vstupní příd. 1. určený pro vstupování, pro vstup (ve význ. 1): v. brána, dveře; vod. v. šachta; voj. v. otvor tanku; – pošt. v. pošta přijímající zásilky z ciziny; výr. v. kontrola (materiálu, výrobků ap.) při přejímání do podniku; fyz. v. pupila; odb. v. cívka, elektronka, transformátor; v. signál, informace, program 2. (též †vstupný Jir.) opravňující ke vstupu (ve význ. 1): řidč. v. lístek (Ner.) vstupenka; veř. spr. v. vízum ke vstupu a k pobytu na čs. území 3. (též †vstupný Čap.-Ch.) začáteční, úvodní 1, zahajovací, počáteční: v. kapitola (románu) (Pujm.); v. slova role (Olb.); v. řeč nástupní; tech. v. tlak, teplota; v. stav páry, vody