vtipkovati ned. 1. dělat vtipy (ve význ. 4), bavit se vtipy; žertovat: nemístně, planě v.; příležitost k vtipkování; nemám náladu na vtipkování 2. (o kom, čem; na koho, co; *nad kým, čím; *koho, co) vtipem, vtipy (ve význ. 4) napadat, zlehčovat, zesměšňovat někoho, něco: chlapci vtipkovali o děvčatech; vtipkoval o jejich chybách; v. na mladé ženáče (Herb.); (bratr) nad ním vtipkoval (Svět.); nepomyslila jsem nemístně tě v. (Svob.); v. zálibu (Č. lid) ○ předp. na- se, od-, po-, za-; → nás. vtipkovávati (o) bez předp.