vulgární (*vulgérní Jir.) příd. (z lat.) 1. hrubý 2, sprostý 1; obyčejný 2, všední 2: v. výrazy, vtipy; v. řeč, výslovnost; nebuď tak v.!; v. obličej ordinérní; v. štěstí (Theer); jaz. v. výraz vulgarismus 2. řidč. lidový 1; obecně rozšířený, známý, obecný: v. rčení (Sova); – v. předsudek; v. mínění bylo opačné (Herb.); jaz. v. latina kterou se mluvilo v říši římské, zejm. v západní části, od 1. stol. n. l. a z kt. se vyvinuly románské jazyky 3. nesprávně, mechanicky, nevědecky zevšeobecňující, zjednodušující, vyznačující se takovým postupem: v. přístup k složitým problémům vulgarizující; v. sociologismus v literární vědě; v. ekonomie; filos. v. materialismus materialistický směr z poloviny 19. stol. popírající aktivní úlohu vědomí, ignorující dialektiku, mechanicky chápající zákony rozvoje přírody a přenášející je na společnost; → přísl. vulgárně: mluvit, vyjadřovat se v.; – v. sentimentální románek; – v. sociologické pojetí; → podst. vulgárnost, -i ž.: v. výslovnosti, řeči, vyjadřování; – libovat si ve v-ech; vyhýbat se v-em