vyčísti dok. (1. j. -čtu, rozk. -čti, -čtěte, min. -četl, -četla, -čtla, trp. -čten) 1. (co) čtením (ve význ. 1), četbou poznat, zjistit, dovědět se: v. poznatky z knih; papouškovat vyčtené fráze; vyčtený svět idyl (Jir.) vytvořený četbou, neodpovídající skutečnosti 2. (co z čeho, v čem, řidč. na čem) vůbec zpozorovat, zjistit: vyčte jí z očí každé přání; v. z pohledu nenávist; v. mezi řádky pravý důvod; astrologové se snažili v. osud z hvězd; v. v slovech pravý význam (Kun.); mohlť to každý na obličejích v. (Jir.) 3. (komu co) vyčítavě, s výčitkou říci; předhodit 2, vytknout: v. někomu nevděk, zradu; vyčetl jí do očí, že ho okradla; v. si navzájem všechny hříchy; i Tháma jí (Věk) vyčetl (Jir.); v. někomu jeho původ; v. sirotkovi každé sousto; ♦ expr. vyčetl by mu i nos mezi očima vytýká, závidí mu všechno, i zcela samozřejmé věci 4. zř. a zast. vyjmenovat, vypočíst: v. všechny dílčí otázky (Kultura); všechna řemesla nahoře vyčtená (Tomek); v. trofeje (Hál.) 5. řidč. zast. přečíst 1: nabídl, aby přišla, až ji (knihu) vyčte, pro jinou (Něm.); — ned. vyčítati