vyčítavý příd. 1. k vyčítati; vyčítající, vytýkající, káravý: v. pohled, výraz; v. hlas, tón; v-é oči; v. dopis; v-á tetka (Preis.) kt. ráda vyčítá *2. vypočítavý: v jeho náklonnosti k nim nebylo nic podlézavého a v-ého (Svět.); → přísl. vyčítavě: v. se podívat; hlas zněl v.; → podst. vyčítavost, -i ž.: roztrpčená v.