vyčiniti dok. (3. mn. -í) 1. hovor. (komu) vyhubovat 1, vyplísnit (koho, 4. p.): otec mi zle vyčinil; vyčiním jí, jak se patří 2. k činiti 4: výr. vyčinění kožek; přen. obličej vyčiněný od mořského vzduchu (Lid. nov.) ošlehaný