vyčistiti dok. (3. mn. -í, rozk. -sti, -sť, trp. -štěn, -stěn) k čistiti 1. (co) zbavit špíny, nečistoty, cizích předmětů ap.: v. boty vycídit; v. šaty; v. okna; v. kamna; v. chlév; v. ránu; v. si zuby; v. peří; v. koníčka (Jir.) očistit; v. vzduch, přen. ozdravit, udělat pořádek v něčem; v. pole (od kamení); voj. v. dobyté území (od záškodníků) zbavit 2. (co) čištěním odstranit: v. skvrny; krev z rány jazykem vyčistili (psi) (Něm.) 3. řidč. (co) zlepšit, zdokonalit, vytříbit: v. svůj styl (V. Mrš.); slang. v. rukopis; — vyčistiti se dok. 1. stát se (úplně) čistým, (úplně) se zbavit nečistoty: zkalená voda se vyčistila; nechat víno stát, aby se vyčistilo; rána se vyčistila přestala hnisat; hovor. nemocný se musí v. vyprázdnit si střeva 2. řidč. zlepšit se, zdokonalit se, vytříbit se: tvůj hlas se musí v. (O. Schein.); jazyková nejasnost let devatenáctých a dvacátých se vyčistila (na Podkarpatsku) (Olb.)