vyčnívati ned. čnít 1. k vyčníti; přesahovat, převyšovat své okolí (zprav. do výše); zvedat se, vypínat se, tyčit se, strmět: z vody vyčnívá balvan; vrcholek hory vyčníval nad mraky; stromy vyčnívají nad les; ustřihnout vyčnívající větvičky 2. vůbec vystupovat ven z něčeho a být zprav. tím zjevný, patrný: z prkna vyčnívají hřebíky trčí; vyčnívající přední zuby