vyšetřiti dok. (3. mn. -í, rozk. -tři, -tř) 1. (co) prozkoumáním podrobností n. průvodních okolností objasnit; prošetřit; prozkoumat (vůbec): v. okolnosti vraždy; v. příčinu neštěstí zjistit; v. záhadný případ; – v. rodinné poměry 2. (koho, co) podrobně prohlédnout, zejm. lékařsky: v. dítě, nemocného; dát se v.; v. srdce; kniž. (chtěje) knížku jak náleží v., četl znova (Jir.) 3. poněk. zast. kniž. (co, koho) vytrvalým hledáním objevit, na něco přijít; vypátrat, vyzkoumat 2: což to nemůže žádný v., co v studni vězí? (Něm.); tajně vyšetřil jeho předky (John); vyšetření a položení problému (Šal.) 4. (co) šetřením (ve význ. 1, 2) záměrně vyzískat; ušetřit 1, 2: v. trochu peněz (na parádu); – v. při stříhání kus látky; v. si volnou chvilku (pro četbu); — ned. vyšetřovati