vyšetřování, -í s. 1. objasňování něj. činu n. něj. události zjišťováním podrobností n. průvodních okolností: v. vraždy; začalo v. a zatýkání; pokračovat ve v.; v-m bylo zjištěno, že...; práv. přípravné řízení, v kt. se zjišťuje, zda podezření z trestného činu proti urč. osobě je důvodné 2. dotazování, vyslýchání někoho o okolnostech něj. činu n. něj. události: zavést s někým v.; v. podezřelých osob; zast. odvezli je (děvče) do v. (Svět.) do vyšetřovací vazby; — v. též vyšetřovati