vyžle (*výžle Jir.; kdysi ps. též vižle, vížle Tyl), -te s. 1. (též vyžel, -žla m., 1. mn. -ové, Jir.) (dř.) plemeno menšího loveckého psa slídiče: v-ata na slídění (Vanč.); (hon) s ohaři, v-aty, chrty (Jir.) 2. pohádková bytost, zprav. malý hubený strašidelný pes: v. (Rarach) šklebilo se (Vrchl.); v-ata viděl mezi křovím (Jir.) 3. expr. velmi hubené dítě, řidč. hubený mladý dospělý člověk: šestnáctileté v.; důstojnická v-ata (Vanč.); výdělek nepostačoval k uživení těch pěti vyžlat (Čech); → expr. zdrob. vyžlátko (*výžlátko Tyl, kdysi ps. též vižlátko Arb.), -a s. (6. mn. -ách): hubené v.