vybíhati ned. 1. k vyběhnouti 1-5: lidé vybíhali z domů, na zápraží; dítě vybíhá otci naproti; – prudce vybíhá po schodech nahoru; přen. tón jim (hercům) vybíhá hned do výše, hned do hloubi (Ner.); – závodní koně vybíhají; – k večeru si vybíhám k lesu; – zeměd., zahr. v. do květu 2. (odkud) (o věcech) (prudkým pohybem) vystupovat, vycházet: píst vybíhá z válce; voda vybíhající z úst chrliče; na druhé straně stroje vybíhají hotové výrobky; přen. řidč. překotně vybíhala jí slova z úst (Maj.) vyrážela slova 3. (kam) tvořit výběžek; vyčnívat; poněk. kniž. zasahovat, sahat 6, táhnout se 1, dosahovat: skála vybíhá do moře; vybíhající zuby (Mart.); polygr. vybíhání sazby; – poněk. kniž. uhelná pánev vybíhá až za hranice státu; z budovy po schodišti vybíhal až k autu koberec 4. (do čeho; več; kam) ponenáhlu se měnit v něco, a tím končit; přecházet 1: úzký obličej, vybíhající v nápadně velkou lebku; sedlo vybíhá ostře do špičky; dvě ulice vybíhají do táhlého náměstí (Jir.) přecházejí v ně 5. poněk. kniž. (odkud) vycházet z něčeho, mít počátek v něčem: paprsky vybíhající ze světelného zdroje, ze středu; z ohybu silnice vybíhá úzká cesta odbočuje, vybočuje 6. řidč. uchylovat se z dosavadního způsobu činnosti, jednání; odbočovat, vybočovat: nevybíhejte do smělých dedukcí (Pal.); to vše už vybíhá z našich příběhů (Bass); v. z míry (Lit. l.) †7. (na koho, co) činit výpady, nájezdy, zprav. loupežné: v. na ubohé pocestné (J. z Hv.) vystupovat; v. na loupež (Pal.); → nás. vybíhávati