vybíravý, řidč. vyběravý příd. 1. takový, kt. si rád vybírá, má velké požadavky: v. strávník; mlsné, v-é dítě; ta se nevdá, je příliš v-á; není právě v. ve slovech, v prostředcích; můj jazyk je vybíravý (Ner.) vyběračný *2. vybraný 1: nebyla to věru slova vyběravá (O. Schein.); → přísl. k 1 vybíravě, řidč. vyběravě: počínat si v.; → podst. vybíravost, řidč. vyběravost, -i ž.