vyběhnouti dok. (min. -hl, podst. -hnutí) 1. (odkud, kam) během (ve význ. 1), rychlým krokem se dostat ven: v. ven, ze dveří; v. na ulici; chlapec mi vyběhl vstříc; brankář předčasně vyběhl; z nory vyběhl králík; přen. (zavřít rty,) než z nich vyběhne zoufalé slovo (Mah.) vyjde; cesta vyběhla z luk do polí (Baar) odbočila; ♦ zhrub. v. s někým prudce, drsně ho odbýt, vykázat, vyhodit 2. (kam; řidč. co) během (ve význ. 1), rychlým pohybem se dostat nahoru: v. po schodech na půdu; v. na kopec; sotva jsem ten kopec vyběhla 3. začít běžet (ve význ. 1): sotva závodník vyběhl, už se opozdil; předčasně v. 4. v. si na krátkou dobu se vzdálit, odejít; odskočit si 2, odběhnout 1: v. si na chvilku k lesu; v neděli si aspoň k večeru vyběhnu 5. zeměd., zahr. v. do květu (o dvouletých rostlinách) předčasně vykvést (již v prvním roce): špenát vyběhl 6. expr. (o tekutině) překypět, přetéci; vytéci: hlídej mléko, ať ti nevyběhne; – hráze se strhaly a všecka voda z rybníka vyběhla *7. vysunout se: vyběhne (země) ze svého položení (Jir.) 8. ob. expr. (na koho) obořit se 1, pustit se do někoho: domovnice na kluky vyběhla; abych na tebe nevyběhl! †9. utéci 1: kdy ten sochař vyběhl? (Klicp.) *10. (o čase) uplynout 1: půjdeme, jak nám kvartál vyběhne (Herrm.) ○ předp. po-; — ned. vybíhati