vybafnouti dok. (min. -fl, -fnul, -fla, podst. -fnutí) 1. (~; na koho, co) (o psu) náhle, prudce štěknout, začít štěkat; vyštěknout: u dveří (na mne) vybafl pes 2. expr. (na koho) překvapit, polekat někoho náhlým, prudkým výpadem z úkrytu, provázeným slůvkem "baf" (na způsob dětské hry): v. z úkrytu za sloupem 3. expr. (~; na koho) slovy napadnout (ve význ. 3); obořit se 1, osopit se: vztekle, podrážděně v.; vybafl na mne, proč jdu pozdě 4. řidč. expr. (s čím) vyzradit něco neuváženě; podřeknout se 1, prořeknout se: musil s tím hned v. (Podl.) 5. expr. (~; co) náhle, prudce vypustit kouř rty za doprovodu charakteristického zvuku: labužnicky v.; v. obláček kouře