vybaviti dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho; co, koho čím) opatřit něčím potřebným n. vhodným, náležitostmi: vybavení krytu lékarničkou; dobře vybavená tělocvična; v. byt ústředním topením; v. ústav personálně i technicky; kniha je vybavena ilustracemi vypravena; zástupce vybavený plnou mocí; vybavení podniků základními prostředky; v. spis 2. (koho, 4. p.) dát někomu výbavu, popř. věno, zprav. při vstupu do manželství: v. dceru vybýt; dědic statku musil v. sourozence 3. (komu co) uvést znovu do vědomí, vyvolat, oživit v paměti; připomenout 1: píseň mi vybavila vzpomínku; dovedu si živě v. tu scénu; sotva si už vybavím její podobu vyvolám 4. poněk. zast. (co, koho z čeho; co) vyjmout 1, vyprostit; vysvobodit, osvobodit: v. knihu z pouzdra (Čap.-Ch.); faráře vybavili z houně (Rais); – lid český v. z nevolnictví (Ner.); v. obleženou pevnost (Jir.); elektr. vybavení uvolnění přidržovacího mechanismu; — vybaviti se dok. 1. přijít znovu do vědomí, oživit se v paměti: ten výjev se mi živě vybavil; vždycky se mi vybaví táž vzpomínka 2. poněk. zast. (odkud; z čeho) dostat se 1, vyjít 9, vyprostit se; vysvobodit se, osvobodit se 1: v. se z lůžka (Herrm.); slunce se vybavilo z mraků (Šrám.); v. se z náručí (Jah.) vyvinout se; – v. se z vazby útěkem (Tomek); v. se z liknavosti a podlízavosti (Svět.); — ned. vybavovati, v. se