vybičovati dok. 1. (co, koho) uvést do stavu nejvyššího vzrušení, napětí, nejvyššího úsilí, výkonu, vydráždit na nejvyšší stupeň, míru: v. pracovní energii; nervy vybičované dlouhým bděním vydrážděné; veřejnost vybičovaná lživými zprávami vzrušená; v. starými, popoháněčskými prostředky pracujícího k nejvyššímu výkonu (Zápot.) 2. poněk. zast. (koho, co odkud) bičováním (ve význ. 1) vyhnat: hanebné kupčíky z chrámu v. (Dyk); v. ty, kdož vás od boje zdržují (Olb.) *3. (koho, co) prudce, hodně zbičovat: (vodní běs) zaúpěl jako drátěnými důtkami vybičovaný (Čap.-Ch.) *4. (co z koho) bičováním (ve význ. 1) n. jiným násilným způsobem vynutit: nápravy skřípající vybičovaným koňským náporem (Kop.); (dívčino hoře) vybičovalo z něho svrchovanou míru energie (Maj.)