vybouchnouti dok. (min. -chl, -chnul (ob.), -chla, trp. -chnut) 1. vybuchnout 1: granát vybouchl a utrhl mu ruce explodoval; vybouchla munička; na lodi vybouchl kotel 2. slang. expr. (o člověku) nemít úspěch, utrpět nezdar, nepochodit; nesplnit povinnost; (o věci) pokazit se, nezdařit se: v. u zkoušky propadnout; (zloději) tak říkajíc vybouchli (Včel.) pohořeli; naše mužstvo v neděli vybouchlo; – s plánem, s výrobou jsme vybouchli dokonale; – mlátička nám vybouchla; představení vybouchlo 3. hovor. expr. prudce, zlostně něco říci, dát průchod zlosti; vybuchnout 4: vybouchne, vyletí — ale obrátí se, a již o tom neví! (Vrba) *4. vystřelit: v. (z bambitky) (Svět.) *5. s bouchnutím, s hlukem se ozvat: silná rána vybouchla (Sab.); — ned. vybuchovati