vychloubati se, poněk. zast. vychlubovati se ned. (čím; ~; *s čím Něm.) velmi se chlubit; vynášet se, chvástat se, honosit se, pyšnit se: v. se kuchařským uměním, svým bohatstvím; lživě se v.; vychloubání vysloužilců; mít plná ústa vychloubání; — *vychloubati ned. k vychlubiti, vychvalovat 1, velebit 1: ty vychloubáš své dílo (Zey.); vychloubané hrdinství (Něm.); → nás. vychloubávati se