vychovatel (*vychovávatel Ner.), -e m. (vychovatelka, *vychovávatelka Tyl, -y, †vychovatelkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, Havl., ž.) 1. kdo někoho vychovává (ve význ. 1): matka, v-ka nevlastních dětí; v Havlíčkovi vidíme příklad v-e lidu 2. kdo se zaměstnává výchovou, vychováváním (ve význ. 2): v. v domově mládeže; v. v hraběcí rodině; všechny nás (děti) tomu (zlozvyku) moudrý v. náš odnaučil (Něm.) učitel, pedagog; pěstounky, v-ky budoucího pokolení (Jir.); přen. jako by nezkrácená lidská práva nebyla nejlepším v-em mravnosti! (Ner.)