vychrtlý příd. expr. takový, kt. vychrtl; vyhublý, vyzáblý: kára tažená v-ou herkou; v-á ruka kostnatá; tělo v-é jak tříška (Ner.); v. jako lunt, jak pes (V. Mrš.), jako chmelná tyč (Sova), jako luňák (Staš.); zhrub. v-á koza (Čap.) (o hubené ženě); přen. v-é stromoví (Herb.) slabé, řídké; v-é svíčičky (Glaz.) tenké; v-á Cislajtánie (Ner.) chudá; hubený, v. váček (Stroup.) s málo penězi; ♦ být v. na kost; → podst. vychrtlost, -i ž.