vycucat (nář. vycecat Č. lid, vycicat Glaz.) dok. (co) 1. cucáním dostat ven, pryč (a popř. do sebe vstřebat); vysát: v. krev (z rány); v. z kosti morek; přen. zhrub. nejdřív z nich (lidí) vycucal, co mohl (Cach) vyděračsky získal; ♦ ob. expr. v. si něco z prstu, z malíčku vymyslit si 2. cucáním vyprázdnit; vysát; cucáním spotřebovat: v. ránu; v. citrón; – v. všecky bonbóny; přen. zhrub. dělníci v této továrně jsou vycucaní již nadobro (Právo l.) 3. expr. (pomalu, po malých dávkách) vypít: v. za večer jednu limonádu