vycvičiti dok. (3. mn. -í) (koho, co) k cvičiti 1: v. vojáky; odborně v. kádry; vycvičený pes; v. si hlas, styl, paměť; řidč. zast. děti by byli rádi dali v. (Něm.) vzdělat, vychovat, vyškolit; v rozdílných uměních jej vycvičil (Ner.); — vycvičiti se dok. 1. (v čem) k cvičiti se: v. se v tanci; v. se v jazyku ruském (Havl.); v. se ve scelování látek 2. řidč. poněk. zast. (nač, zač; k čemu; pro co) vyučit se (čím): v. se na dobrého řemeslníka (Krásn.); v. se za řezbáře (Prav.); mohla bych se k tomu (stát se vychovatelkou) v. (Podl.); v. se pro řemeslo