vyděsiti dok. (3. mn. -í, rozk. -děs, trp. -šen) 1. (koho, 4. p.) nahnat někomu děsu, silně postrašit; polekat I, poděsit, vystrašit, vylekat: v. dítě; v. obyvatelstvo sirénou; k smrti, na smrt ji vyděsil 2. řidč. (koho, co z čeho) vyburcovat 1 (zprav. ze spánku): (střelná rána) celou obec vyděsila ze sna (Herb.) †3. (koho, co odkud) vypudit, vyhnat: hrůza dceru z lože vyděsila (Tyl); leknutí vyděsilo z něho všechen život (Tyl); — vyděsiti se dok. (~; koho, čeho, čím; *z čeho) silně se vystrašit, vylekat; zděsit se: jen aby se doma nevyděsili; v. se každé maličkosti; vyskočil celý vyděšen nezvyklým hlukem; (císař) vyděsil se z odboje (Bass); — ned. vyděšovati, vyděsovati, v. se