vydati dok. (1. j. -dám, trp. -dán) 1. (co, koho; †čeho Ner.) dát ze sebe, zevnitř ven; poskytnout 1, přinést 4; (co) dát v nejvyšší míře ze sebe (něj. schopnost ap.): země vydala úrodu; květ se rozvije a vydá vůni; spalované topivo vydá teplo; voda tělo utopeného nevydala nevyplavila; rod, který vydal několik vynikajících učenců zplodil, zrodil; houževnatá práce vydala tu svoje ovoce (Zápot.) přinesla užitek; v. užitek (Hol., Vanč.); – v. ze sebe vše; v. všechnu sílu, energii, všechno své umění vynaložit 2. (co) vypravit ze sebe (zvuk, hlas ap.): nevydal ani hlásku; při poklepu dřevo vydá temný zvuk; zvíře vydalo mocný řev 3. (co; co komu) dát každému z něj. skupiny, co na něj připadá; rozdat 2, rozdělit 3: v. pracovníkům nářadí i materiál; v. poukázky na obědy; vojákům vydáno po půl kg chleba 4. (co) utratit 1, zaplatit (peníze): všechny peníze vydá za knihy vynaloží; v. poslední korunu; ♦ obrátí několikrát korunu v dlani, než ji vydá je velmi šetrný 5. (co, koho; co, koho komu, čemu) dát, odevzdat, zprav. pod nátlakem (moci, právního zásahu ap.): v. úpis; vydejte zbraně!; v. zabavený míč; doporučený dopis vám bude vydán na občanský průkaz; v. zajatce, uprchlíky; nevydáme nepříteli ani píď země; sám se vydal soudu; v. se bez boje nepříteli vzdát se; v. se v ruce nepřátel; zast. v. se na smrt pro víru (Tomek) podstoupit smrt 6. (co) vyhotovit (doklad), vystavit: v. občanský průkaz; v. potvrzení; v. zatykač na někoho; práv., peněž. v. akcie; řidč. v. směnku vystavit 7. (co) uveřejnit, vytisknout v urč., zprav. knižní úpravě; připravit, upravit pro tisk: v. knihu, verše; v. spis vlastním nákladem; souborně v. Raisovy spisy; zast. v. na světlo (Jir.) vytisknout; – v. korespondenci Boženy Němcové; v. staročeské legendy 8. (co) veřejně, úředně oznámit; uveřejnit, vyhlásit 1: v. zákon, dekret; v. rozkaz; v. komuniké; v. amnestii; kniž. v. počet z jednání (Klicp.); zast. Zikmund dal kříž v. proti Čechům (Tomek) vyhlásit křížovou výpravu 9. (koho, co komu, čemu, več, nač) dát, ponechat působení, vlivu ap. někoho, něčeho, zprav. nepříznivého; vystavit, podrobit 3: byla vydána jeho rozmarům; konstrukce vydané vlivům povětrnosti; ust. spoj. v. někoho posměchu, v posměch; v. se v nebezpečí; být vydán všanc lidským řečem; v. někoho, něco na pospas, kniž. v pospas (Vrchl.); v. se někomu na milost a nemilost 10. (co; zač; ~) mít něj. cenu, hodnotu, rovnat se něčemu, někomu svou cenou, hodnotou; znamenat (co), stát 15 (zač): takový déšť už něco vydá; pohled, kterým se podívala, vydal za dlouhé řeči; ten kluk vydá za deset (jiných); to svědectví vydalo (Jir.) mělo váhu, platnost; přijel host, který něco vydá (Tyl) má vážnost 11. poněk. zast. (koho, co za koho, co) nepravdivě prohlásit: obelhali jsme dobré lidi a vydali ho za děvče (Něm.); tenhle byt jsem vydala za náš (Šim.) 12. nář. (ze sloven.) (koho, 4. p.) vdát, provdat (Něm., Preis.); — vydati se dok. 1. (z čeho; jak) úplně utratit (peníze); úplně, do posledního něco dát, zbavit se něčeho; vyčerpat se (z čeho): v. se z peněz, z poslední koruny; – v. se ze zásob, ze sil; herec se hlasově vydal 2. (kam) pustit se 4 (na cestu ap.), odebrat se, dát se 3: v. se na cestu, na moře; v. se na výzvědy, na obhlídku, na zkušenou; v. se na lov; v. se na vandr (Jir.); v. se do světa (K. Čap.) odejít; přen. euf. v. se na dalekou pouť do věčnosti (Baar) zemřít; nář. bylo chyba, že se Petr vydal (Rals) odjel na cestu 3. poněk. zast. (koho, 4. p., za koho, co) nepravdivě se prohlásit: pomyslil jsem, že se vydám za hraběte (Klicp.); nevěděl jsem, zač se Madrána asi právě v. chtěla (Zey.) 4. nář. (ze sloven.) provdat se: v. se na grunt (Salich.); — ned. vydávati, v. se