vydechnouti (zř. zast. vydchnouti Pfleg.) dok. (min. -chl, podst. -chnutí) 1. vypustit vzduch z plic; vydychnout, vydýchnout 1 (op. vdechnout 1, nadechnout 1): v. zhluboka; vdechněte a vydechněte!; je takové ticho, že se člověk bojí v.; od doby, co prvně vydechl (Kar.) začal dýchat, žít, od narození; přen. (vlak) syčel, vydechl a rozjel se k cíli (K. Čap.); euf. v spoj. v. naposled(y), v. duši, řidč. život (Staš. aj.) zemřít; biol. vydechnutí výdech, exspirace 2. též v. si vydechnutím (ve význ. 1) si ulevit; vydychnout, vydýchnout 2: v. (si) úlevou; nechte mne trochu v. oddechnout si, odpočinout si; volně, svobodně v., zprav. přen. zbavit se něčeho tíživého 3. (co; *čím Heyd.) výdechem vypustit; vydychnout, vydýchnout 3: v. kouř ústy vyfouknout; všecky vzdechy v úkrytu vydechnuté (Ner.) 4. expr. (co) sotva slyšitelně vyslovit; vydychnout, vydýchnout 4: "něco se stalo?" vydechl; (pacholík) vydechnuv jméno Boleslavovo, zemřel (Vanč.) 5. řidč. kniž. (co kam) jemně, na způsob dechnutí vložit, vtělit: dopis, kam vydechla poslední svoje obavy (Maj.) 6. řidč. kniž. (co) jemně, na způsob dechnutí vytvořit: indické šperky jak z pěny neb sněhu vydechnuté (Lier) *7. dýchnout, zavanout: z prsou jim (cikánům) vydechly lesy a stráně (Biebl)