vydržeti dok. (3. mn. -í) 1. zůstat urč. dobu v něj. činnosti n. prostředí ap., zvl. přes něj. obtíže, překážky: vydrží pracovat i celou noc; v. celý den v sedle; u divadla dlouho nevydržel; ani chvíli doma nevydrží; hosté u nás vydrželi do rána; v. celý den bez jídla; steskem nikde nevydržel; mysl. (o zvěři) vyčkat, až se lovec přiblíží na dostřel 2. (co) (o lidech) vůlí se přimět k překonání něčeho nepříjemného, nežádoucího ap.; snést 5, překonat 1, přetrpět; (o věcech) přečkat něj. nápor a zůstat v celistvosti; odolat (čemu); v. bolest, ústrky; v. něčí upřený pohled; já to bez tebe nevydržím nepřečkám; to není možné v.; už to není k vydržení; není s ním možno v.; málo vydrží je sláb n. neodolný vůči překážkám; – hradby nevydržely útok; ty podrážky ještě tuhle cestu vydrží snesou; ♦ čert (zhrub. prase) aby to vydržel (vydrželo) nedá se to snést; ob. expr. v. jako kůň 3. zůstat, udržet se v dobrém, uspokojivém stavu: v. naživu 80 let; nemocný sotva do rána vydrží; z celého pluku vydržela jen hrstka vojáků; jablka vydržela až do příští sklizně 4. (s čím) vystačit: v. s kouskem chleba celý den; v. s penězi do prvního 5. držením, užíváním nabýt na něco práva n. právního nároku: vydržené právo průchodu, na průchod dvorem; každý rybář má vydržené místo u řeky; práv. vydržení nabytí vlastnického práva k věci oprávněnou a nepřetržitou její držbou po urč. dobu 6. (co) plně, dlouho nechat znít (tón ap.): v. tón; vydržený kovový svist (Pujm.) †7. (co, koho) na vlastní náklad opatřit vším potřebným: vydržení vojsk (Havl.) 8. nář. dostat bití: Jáchyme, že ty dnes vydržíš (Herb.); — ned. vydržovati