vydržovati ned. 1. (koho, co) na vlastní náklad opatřovat vším potřebným: v. syna na studiích; v. celou domácnost; v. někomu byt platit; v. vojsko; v. si milenku držet 2. řidč. k vydržeti 2, 6: holka směle vydržovala pohled jeho (Mach.); – v. (tón) (Nor); v. významnou pausu (Šrám.); (úsměv) v. na rtech (Vrba)