vyhýbati se (1. j. -ám, rozk. -ej) (k 2 obl. též vyhýbati, †vyhybovati se Koll.) ned. k vyhnouti se: řidč. poněk. zast. v. se z kočáru (Zey.) vyklánět se, nahýbat se; seděli u okna, vstali a ven se vyhýbali (Jir.); – zdaleka se mu vyhýbá; v. se společnosti stranit se jí; každému v. zvlášť (V. Mrš.) uhýbat (se); v. se někomu, něčemu jako čert kříži (expr.) velice; v. se vozům; nestačil se v.; v. očima (poněk. zast., Čap.-Ch.) odvracet oči; přen. štěstí se mu vyhýbá; – v. se sporu, přímé odpovědi; v. se závazkům opomíjet, zanedbávat je; — vyhýbati ned. 1. řidč. poněk. zast. k vyhnouti 1: v. mříž; výr. (v obuvnictví) vyhýbaný rám kt. je po ošití ohnutý na vnější stranu *2. (co) stálým hýbáním uvolnit: na kameni u lávky vyhýbaném od pradlen (Čap.-Ch.); → nás. k 1 vyhýbávati se