vyhýbavý příd. k vyhýbati se; takový, kt. nechce přímo se podívat, odpovědět, něco přímo řešit; neurčitý, nepřesný: v. pohled uhýbavý; v-á řeč, odpověď; v-é svědectví; v-á kritika, zdvořilost; byl k němu chladný a v. (Podl.); → přísl. vyhýbavě: odpovídat, mluvit v.; lékař se vyslovuje v.; → podst. vyhýbavost, -i ž.