vyhazov, -u m. ob. 1. vyhnání někoho odněkud, zprav. výpověď ze zaměstnání: zdvořilý v.; v. z práce; okamžitý, písemný, tichý (Řez.) v.; hrozit v-em; čeká nás v.; bránit se v-u; dostat v.; zast. přijít na v. (Něm.) být vykázán z domu *2. utrácení peněz, vyhazování (ve význ. 4): má zrovna tak na v. za bílé šaty! (Maj.)